Důkladný pohovor

Andrea byla trochu nervózní, ale mnohem více odhodlaná. Nervózní proto, že to byl další pohovor na pozici, kterou potřebovala. Odhodlaná proto, že to byl tento měsíc už pohovor čtvrtý, takže se tyto situace stávaly chtě nechtě rutinou. Na stole měla ještě tři pozvánky, takže se mohla utěšovat tím, že pokud to dneska bouchne, ještě není vše ztraceno. Ale stejně chtěla udělat dobrý dojem a možnost nezahazovat.

Ještě jednou se zkontrolovala v zrcadle, prošla si všechno, co měla mít s sebou a vydala se na cestu.

Společnosti sídlící na pražské Pankráci se netěšily příliš dobré pověsti. Od svých přátel a spolužáků z výšky slyšela všechno možné. Znala několik lidí, kteří nabídku odmítali už v momentě, kdy zjistil, že firma sídlí právě tady.

Ona sem šla poprvé, takže situaci nemohla posoudit a byla zvědavá, čím ji dnešek překvapí.

Dole v budově prošla obvyklým labyrintem recepčních, skleněných vrátek a turniketů, než se dostala k výtahu, který ji dostal někam do osmnáctého poschodí.

Firmy tu podle cedulek a směrovek sídlily aspoň čtyři, ne-li více. Našla tu svou a vydala se jednou z chodbiček.

Poté, co prošla další skleněnou stěnou, se jí už ujal milý hlas brunetky za stolem.

,,Hledáte někoho, slečno?“

Andree trvalo tu obvyklou půl vteřinu, než zareagovala.

,,Ano. Ano. Pozvali mě na pohovor a hledám pana Moravce.“

,,Vaše jméno, prosím.“ odvětila tmavovláska s interkomem v uchu a několikrát ťukla do klávesnice.

,,Turnovská. Andrea Turnovská.“

Tmavovláska jezdila zrakem po obrazovce a za pár vteřin přikývla.

,,Ano, je to tady. Ovšem pan Moravec musel akutně odejít na jednání s vedením společnosti a váš pohovor převzala paní Lenka Hrázová.“

Zpoza monitoru se k Andree otočily dvě zelené oči, které očekávaly její reakci.

,,Můžete samozřejmě schůzku odmítnout a domluvit se na novém termínu přímo s panem Moravcem.“

Andrea zavrtěl hlavou. ,,To nebude potřeba, když už jsem tady, ať to mám vyřízené.“

,,Dobrá, posaďte se dám paní Hrázové vědět, že jste tady.“

Andrea si sedla do designového křesla, která byla v těchto bankovnických firmách vždycky.

Sotva stihla obhlédnout okolí skrze prosklené stěny budovy a už si její pozornost žádal měkký hlas. Měkký, ale rozhodný.

,,Slečna Turnovská?“

Okamžitě se postavila a kývla hlavou. Hlas patřil krásné blondýnce tak kolem třiceti v kalhotovém kostýmku a se světlými vlasy. Ačkoli její oči vyzařovaly autoritu a zkušenost, která nepřipustila zpochybňování, její obličej měl stále výraz diváka, který se zrovna baví u dobré komedie a její chování bylo… ležérní a plné nadhledu.

Andrea to jinak popsat nedokázala

,,Tak pojďte za mnou.“ Otočila se na podpatku a zaťukala si stříbrnou tužkou o přední zuby, viditelné ve stálém úsměvu.

Andrea si cestou do kanceláře všimla, že si s tou tužkou hraje skoro pořád a ani na moment ji nedá z ruky.

,,Sedněte si.“ řekla paní Hrázová jakmile vstoupili do jejího království a sama zaujala místo za stolem ze skla a čtyř kovových sloupů. Kromě mobilu, klávesnice, hrnku s kávou a černých kožených desek na něm nebylo nic.

Blondýna se pohodlně usadila, otevřela desky a několika pohledy je prohlédla. Pak se několikrát střídavě podívala na Andreu a opět do desek.

,,Dáte si kávu?“ zeptal se do ticha místnosti se zrakem stále upřeným do obsahu desek.

,,Ne…ne děkuji, možná jen trochu vody.“

Blondýnka přikývla, nechala si v prstech list, který ji ještě zajímal, došla ke stolku v rohu kanceláře a nalila do sklenky trochu perlivé vody ze skleněného džbánu. Při tom všem se střídavě stále dívala na údaje na papíru.

Postavila před Andreu sklenku vody a vrátila se do křesla.

,,Podle toho, co tu vidím, jste byla na stáži v Británii, krom toho jste v rámci studia bankovnictví měla praxi u dvou právníků, jedné firmy zabývající se konkursními podstatami a byla jste asistentkou šéfa banky. Školu jste nedávno uzavřela, máte praxi v rámci studia, ale nic potom myslím tedy skutečně trvalý pracovní poměr, ať už na jakkoli dlouhou dobu. Chcete dodat něco, co je relevantní a není v těch papírech?“

V těch několika větách nebylo pohrdání nebo přezíravost. Nic takového. Ta žena to říkala tónem někoho, kdo nepotřebuje strukturovaný rozhovor jenom proto, aby si zopakoval údaje, které má před sebou ve strukturovaném životopise. Chtěla vědět, co v člověku opravdu je a podle všeho byla velmi dobrou čtenářkou lidí.

Andrea se proto rozhodla, že nemá cenu cokoli předstírat nebo se přetvařovat. Někteří personalisté to měli rádi, ale tahle žena preferovala něco jiného.

,,Ne, nechci nic dodat.“

Blondýna přikývla.

,,Zatím to pro vás vypadá dobře, jen si chci ověřit některé povahové rysy, protože dávám přednost týmu bez kostlivců ve skříni nebo pronásledující minulosti. Už se mi takové věci několikrát staly a okno rozbité letícím květináčem je v takové situaci nejmenší zlo.“ Zasmála se při nějako vzpomínce a Andrea se k ní na vteřinu přidala, protože si nemohla pomocí. Ten úsměv a pohodová profesionalita byly naprosto odzbrojující. Té ženě nešlo lhát. Slovy možná, tělem ne.

,,Jak vycházíte v týmu žen s absencí mužů?“

Andrea se jí chvíli dívala do očí, jestli to myslí vážně. Myslela.

,,Nemám s tím problémy, pokud si nejedeme navzájem po krku. Což ale podle mých zkušeností bývá způsobeno tehdy, pokud se do toho přimotá nějaký ten muž.

,,Svatá pravda. Takže ženskou společnost máte ráda, Andreo?“

Ta ženská s ní snad bude flirtovat, blesklo jí hlavou.

Blondýna vstala, obešla stůl a opřela se o skleněnou desku. Pohledem několikrát přejela Andreu od hlavy k patě a na setinu vteřiny déle se zastavila na jejích očích a výstřihu.

,,Rozumím si s nimi.“ Snažila se mluvit klidně, ale přestávalo se jí to dařit, protože Lenka byla jednoduše kus a stála u ní tak blízko, že to bylo možné ocenit ve všech detailech. Andrea obvykle s ženami nic neměla, naposledy, když se trochu opila na koleji, ale na druhou stranu se jim ani nebránila.

Pokud by jí to navíc tady pomohlo, mohla by spojit příjemně s užitečným.

Ještě chvilku spolu mluvili a Andrea si uvědomila, že rozhovor se stočil na zcela jiná témata a změnil i způsob z pracovního pohovoru na rozhovor dvou kamarádek. Ani nepostřehla, že k tomu došlo a po celé příhodě si dlouho lámala hlavu, jak k tomu vlastně došlo.

Pamatovala si, že Lenka si několikrát odhrnula světlé vlasy z ramene a pak se zeptala, jestli se může podívat na prstýnek, který měla Andrea na ruce.

Aniž to vypadalo nuceně, začala si Lenka hrázová hrát s její rukou. Dotýkala se jí na dlani a probírala rozkošnicky i jednotlivé prsty. Andree nezbývalo nic jiného, než nechat událostem volný průběh, protože teď už to mohlo být jenom příjemněji a příjemnější.

Lenka se na ni usmívala a s každým pohybem a nenuceným humorem v jejím hlase a jejich rozhovoru se její obličej přibližoval k Andreinu.

Za chvilku ji hladila střídavě po stehně a rukách a Andrea jí vycházela naproti tím stylem, že mohla kdykoli uhnout. Aspoň zatím.

Ovšem v momentě, kdy ji Lenka vzala za ruku a dotkla se jí svými měkkými rty, už nešlo couvnout.

Andrea se poddala volání, které v sobě její tělo už nějakou tu dobu drželo, a odpověděla na blondýnino zkušené laskání, které zatím zahrnovali ústa na ústech a ruku, která začala od krku k hrudníku.

Lenka objela špičkou svého jazyka její rty a první otočku zakončila poťukáním na přední zuby své budoucí asistentky. Profesionálka musí vycházet své šéfové koneckonců ve všech směrech.

Pokračovaly v dravém líbání, zatímco Lenčina ruka se přesunula mezi Andreiny nohy.

Ta dala stehna lehce od sebe, aby své nové milence umožnila bezproblémový přístup kamkoli si bude jen přát.

Lenka ji pohladila přes kalhotky a usmála se, když uslyšela její zrychlený dech, který byl předtím spíše v zajetí díky obsazenosti rtů obou žen.

Když Lenka pokračovala v masírování jejího klína přes jemnou tkaninu červených kalhotek, Andrea nezůstala zkrátka a přitiskla svou dlaň mezi její nohy.

Hladila ji po stehnech i zadečku a vychutnávala si měkkost jejího těla pod profesionálním outfitem. Nikdy se ale nezapomněla vrátit do jejího klína, za což se jí Lenka odvděčila vzdycháním stejně jako důkladnou péčí o její vlastní tělo.

V tomto duchu nějakou dobu pokračovaly, až se Lenka opřela o hranu pracovního stolu a začala se zabývat zapínáním Andreiny halenky. Přitom se nepřestávala věnovat jejím rtům a nezastavila se ani tehdy, když její šikovné a mrštné ruce vysvobodily zpod horního dílu oblečení krásné pevné trojky, které si také říkaly o svůj díl pozornosti.

Lenka položila obě ruce na obě ňadra a poklesla lehce v kolenou, aby se k tomuto krásnému tělu dostala o něco blíže.

Líbala tvrdnoucí bradavky, zatímco jí Andrea hladila ve vlasech a nenechala ji vstát. Lence to nevadilo, protože tady si zatím měla s čím hrát.

Nakonec ale Lenka přece jen vstala, vzala Andreu za ruku a přitáhla si ji k sobě.

Andrea se k ní přilepila celým tělem a obě si vychutnával ten kontrast holé kůže na stále oblečené Lence.

,,Přesunem se někam, kde je to pohodlnější.“ oznámila blondýna s úsměvem a vedla Andreu pryč.

Budova oplývala mnoha zákoutími a jednou z nich byla klidná místnost podobná obýváku. Zahrnovala i plně fungující kuchyň, ale hlavně moderní křeslo, které se dalo několika pohyby změnit v lehátko a přitom si zachovalo veškerý možný komfort.

Lenka na něj Andreu položila, roztáhla jí halenku a odhalila tak na denní světlo její tělo v celé jeho kráse. A té nebylo rozhodně málo.

Lenka sama si nechal svůj kostýmový kabátek sklouznout z ramen a Andreu, která mezitím zůstala jen v kalhotkách a minisukni, položila na záda.

Pak se opět věnovala jejímu poprsí. Občas zvedla hlavu, jestli se to Andree líbí, ale roztoužený výraz ji ujišťoval, aby ve svém počínání ani na chvilku nepolevila.

Zatímco se Lenka rty pohybovala po celém jejím těle, její ruka masírovala Andrein klín. Ani jedna z nich nikam nespěchala a ni vzájemné laskání nebylo nijak rychlé. Obě si ho chtěly užít do posledního detailu.

Když už to vypadalo, že se Lenka svými ústy konečně přesune do jejího klína, změnila směr a opět zahrnula sovu neúnavnou péčí Andreiny rty.

Lenka se nad Andreou tyčila jako vášnivý anděl, před kterým není úniku. A také, kdo by utíkal před takovým skvostem, který chce ukojit touhu vaši i jeho…

Lenka vstala a zbavila se kalhot. Stejně tak rozepla svoji vestičku, která držela pouze na několika spojích a pod kterou nic nenosila.

Lehla si na místo, které ještě před chvíli zaujímala Andrea a roztáhla svůj klín, kterému už nic nebránilo v plném odhalení.

Sama si rozkroku odtáhla tkaninu modrých krajkových kalhotek a klasickým gestem lákajícího prstu dala jasně najevo, jakého úkolu se má Andrea chopit.

Ta nelenila, klesla ke své milence a její jazyk se jako voják v akci přiblížil ke klínu, který si také říkal o pořádné laskání.

Lenčin zrychlený dech, náruživé masírování vlastních prsou a spousta jiných drobností dávaly jasně najevo, v jakém rozpoložení je její tělo i mysl.

Andrea jí neúnavně vylizovala mezi nohama, a když to bylo potřeba, přidala na chvilku i své prsty. Mnohem radši ale měla čistou práci jazyka.

Lenka byla v sedmém nebi, nekompromisně si její hlavu držela v klíně a nenechala ji ani vteřinu odpočinout. Kroutila se jako had, vzdychala rychle a intenzivně. Hladila si rukama prsa a celým tělem vycházela naproti jazyku, který jí toho tolik přinášel.

Andrea pokračovala v tom, čím Lenku zahrnovala, a nezdálo se, že by jí vylizování vaginy nějak unavovalo. Střídala kmitání jazyka, lehké i důkladné polibky a vysávala všechno, co z Lenčina klína teklo. Byla nenasytná a neúnavná, stejně jako blondýnka, která se na lehátku kroutila pod silou jejího milování.

Obě si odložily to, co jim ještě na tělech zbývalo a kde se vzal, tu se vzal, krásný vibrátor. Asi ho Lenka měla jako součást kancelářského vybavení. Každopádně se do situace hodil dokonale.

Lenka si jen dřepla na koženou plochu a začala zezadu zpracovávat kundičku druhé ženy, které si klekla vedle a opřela se rukama o to, co bylo normálně opěradlem nábytku.

Tělo lesklého pomocníka se nořilo mezi její závojíčky a dopřávalo Andree zase něco jiného. To, co prsty a jazyk tak dobře neuměly. Ale uměly zase spoustu jiných věcí.

Lenka vrtala bez milosti do poddajného těla, které přijímalo veškeré její pohyby i drobné experimentování.

Když jí Andrea oplatila stejnou mincí se stejným nástrojem a ještě přidala vlastní polibky a laskání rukama, Lenka se jen poddala tomuto andělskému počínání. Chtěla, aby tenhle moment nikdy neskončil, aby se slunce zastavilo na obloze a nechalo je bez přestání milovat do skonání světa.

Ovšem přes všechnu zkušenost, náruživost a vášeň byly obě jen lidmi z masa a krve a žádné tělo nevydrží laskání věčně, ať už je od pohlaví opačného nebo stejného.

Obě dosáhly svého. Obě byly s výsledkem těžce spokojené.

A když Andrea opouštěla s úsměvem na tváři celý kancelářský komplex a v kapse měla jako nový přehled vizitku se soukromým mobilem, věděla, že obě čeká ještě nejedno setkání.

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)

Loading...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *